IT je plných narcistních lidí

Poslední dobou, co jsem aktivní na sociálních sítích jako Reddit a LinkedIn, jsem si všiml něčeho zvláštního. Jsem člověk, který roky tvořil v open-source (OSS) světě, kde jsem v uzavřených komunitách přispíval kódem pro globální projekty. Když jsem se ale rozhodl tento svět opustit a začal jsem místo psaní kódu psát odborné články o programování a architektuře, narazil jsem na nečekanou bariéru.

„Čím více jsem se otevíral světu a ukazoval své know-how, tím častěji jsem narážel na neuvěřitelnou zeď narcismu.“

Zpočátku mi nedávalo smysl, proč jsou lidé tak nevrlí. Začal jsem to tedy analyzovat. Nenechal jsem se zastrašit těmi, kteří tvrdili, že jsem jen AI, nebo mě posílali zpět ke studiu angličtiny. Tyto interakce jsem podrobil zkoumání a výsledkem byl můj text Psychologie reakcí na jinakost.

Nečekal jsem však, že narcismus je tak hluboko zakořeněný všude kolem nás. Čím více jsem „online“, tím jasněji vidím toxické vzorce chování. Rozhodl jsem se proto rozebrat tři odlišné světy v IT: komunitu na Redditu, fungování náborových agentur a přímou komunikaci s českou firmou.

Vše jsem podložil důkazy a screenshoty. U každého z těchto světů přikládám i psychologický rozbor narcismu, abychom pochopili, co se pod povrchem těchto absurdních situací skutečně děje.

Varování na úvod

Následující text není klinickou studií, ale inženýrským debugem reality. Pojem „narcismus“ zde používám jako označení pro systémový vzorec chování, kde ochrana ega a procesní šablony vítězí nad lidskostí a expertízou. Možná je to jen strach, možná nekompetence, ale výsledek pro člověka na druhé straně je identický: totální devalvace jeho vkladu.

1. Strážci brány

Pamatuji si na jeden příspěvek, ve kterém jsem psal o jazyce V a jeho uplatnění v profesní sféře. Celé to začalo u příspěvku paní Anny Goldman na LinkedInu. Je to náborářka specializující se na evropský trh a sdílela zajímavé informace o Švýcarsku. Aby tam byl člověk úspěšný, musí být v daném oboru prakticky nenahraditelný. Pokud ovládáte technologii, která přináší „zelenou úsporu“ (například efektivnější provoz serverů), a jste v tom dobří, vezmou vás pod svá křídla a budou do vaší realizace investovat nemalé prostředky.

Tuto úvahu jsem sdílel ve své oblíbené skupině r/vlang. V je mladý jazyk, který splňuje mnoho předpokladů pro tvorbu ekologických a efektivních aplikací. Svůj názor jsem podložil fakty z tvrzení paní Anny, aby ostatní vývojáři věděli, že tato cesta má v budoucnu velký potenciál.

Celý post najdete zde.

1.1 Velká srážka se strážci brány

Z tématu jsem byl nadšený, ale brzy přišla krutá realita. Ukázalo se, že narcistické chování je v IT světě běžným jevem. Dostal jsem komentář, který byl sice kritický a na první pohled promyšlený, ale nesl v sobě jasné známky toxicity. Autor si prostě usmyslel, že jsem AI, a následně mě začal poučovat o tom, že na daný problém existují jiné jazyky.

Naprosto přitom ignoroval přiložený odkaz na Annu Goldman, který celou myšlenku rámoval. Místo toho se soustředil na technické nedokonalosti jazyka V a okamžitě začal vyzdvihovat jiné, i když značně těžkopádnější jazyky. Je to přesně ta situace, jako kdybych lidem doporučil strunovou sekačku na sekání trávy v členitém terénu a někdo namítal, že stroj má mouchy, a proto je lepší použít traktor. Ten je sice papírově efektivnější, ale úplně ignoruje fakt, že v určitém terénu je naprosto nepoužitelný.

1.2 Intelektuální slepota jako obranný mechanismus

Nejzajímavější na celém incidentu nebyla ta kritika, ale právě ta ignorance faktů. Přiložil jsem link na odbornici z oboru, aby si lidé mohli ověřit kontext. Výsledek? Ticho. Strážci brány (gatekeepers) se do zdroje ani nepodívali.

Proč? Protože narcis v IT nehledá pravdu, hledá způsob, jak si upevnit svou dominanci.

1.2.1 Tento vzorec chování má tři jasné body:

• Invalidace autora: Označit někoho za „AI“ je nejjednodušší způsob, jak se nemusíte zabývat jeho myšlenkami. Pokud nejste člověk, vaše argumenty nemají váhu.
• Technický gaslighting: Místo diskuse o byznys strategii (Švýcarsko, Green Tech) vás zahltí technickými detaily (LLVM, Rust, GC-free alpha). Snaží se vás odvést od podstaty k nekonečné hádce o specifikacích.
• Absolutní ignorování důkazů: Odkaz na LinkedIn byl pro ně „neviditelný“. Důkaz by totiž zbořil jejich teorii, že autor je jen bot, který generuje náhodné texty.

1.3 Ponaučení pro tvůrce

Tato zkušenost mi otevřela oči. Je úplně jedno, jestli stavíte modulární architekturu v jazyce V nebo řešíte byznys strategii pro evropský trh. Pokud vyčníváte, narazíte na lidi, kteří se vás budou snažit „zmenšit“ na svou úroveň.

Narcismus v IT vypadá sofistikovaně – používá odborné termíny a tváří se jako starost o „kvalitu komunity“. Ve skutečnosti je to ale stejná malost, jakou potkáte kdekoli jinde. Je to strach z toho, že někdo jiný vidí příležitost, kterou oni přehlédli.

2. Aprílová profesionalita

Jednoho dne mě překvapil e-mail s nabídkou volné pozice. Poslala mi ho agentura, která si zřejmě všimla mé aktivity na LinkedInu, kde buduji svůj brand zaměřený na senioritu v IT. Nabídka od paní recruiterky ze dne 6. 2. 2026 uváděla, že hledají zkušeného C# seniora na remote spolupráci. Mělo jít o dlouhodobý a stabilní projekt pro brněnskou firmu, postavený na technologiích .NET Core a MVC, což je standard pro vývoj webových aplikací.

Když jsem se do e-mailu začetl hlouběji, zaujala mě poznámka, že pro zkušené seniory je „full remote v pohodě“. Úplný závěr však třešnička na dortu: firma potřebuje nástup ideálně zítra. E-mail působil přátelsky, ale tato věta mě doslova „zatahala za uši“. Nástup „zítra“ u seniorní pozice? To v IT světě smrdí obrovským varovným signálem (red flag).

2.1 Moje úvahy:

• Proč mi někdo píše v pátek, že potřebuje nástup v sobotu?
• Proč zdůrazňuje remote, když u seniorů by to měl být standard?

2.2 Reakce na e-mail:

Potřeboval jsem znát odpovědi. Odepsal jsem tedy z pozice seniora a vysvětlil jsem jí, že zkušení vývojáři se na dlouhodobých projektech tohoto typu často nudí. U webových služeb v C# musíte striktně dodržovat architekturu a SOLID principy, což je sice správné, ale pro kreativního seniora často rutinní a nemotorné.

Poukázal jsem na realitu trhu: kvalitních C# seniorů je v Česku žalostně málo, firmy si je přetahují obrovskými benefity a tito lidé jsou často na pomezí architektů, pracují pro zahraničí a jsou vytížení na měsíce dopředu. Nastoupit „zítra“ je pro takového člověka fyzicky i procesně nemožné.

2.3 Odpověď, která odhalila karty

Reakce paní recruiterky byla fascinující. Žádná omluva za nereálný požadavek. Místo toho přišlo strohé vysvětlení, že „nástup zítra“ byla jen nadsázka, a termín se najednou posunul na 1. dubna. Navíc se ukázalo, jak firma vnímá onen slibovaný „full remote“ – ve skutečnosti očekávají, že se člověk každých 14 dní dostaví do Brna na poradu a společný oběd.

Změna tónu byla okamžitá. Nejenže začala „vtipkovat“ o Aprílu, ale v podpisu se najednou objevil titul Ing. a její fotka. Jako by po mé odborné lekci o stavu trhu potřebovala narychlo vybudovat obrannou zeď autority.

2.4 Anatomie náborového zkratu: Rozbor

Tato krátká výměna e-mailů je dokonalou laboratoří narcistního chování v korporátním prostředí. Když se podíváme pod povrch přátelských frází, uvidíme tři základní obranné mechanismy:

2.4.1 Gaslighting v reálném čase

Všimněte si posunu termínu. Původní „nástup zítra“ (v sobotu!) nebyl vtip. Byl to pokus o vytvoření nátlaku a falešné urgence. Jakmile byla tato lež konfrontována s logikou seniorního vývojáře, systém okamžitě provedl „přerámování reality“.

• Původní verze: „Potřebujeme vás hned.“
• Nová verze: „Byla to jen nadsázka, vy asi nerozumíte humoru.“

Cílem je, aby se kandidát cítil jako ten „divný“, který nepochopil vtip, zatímco recruiterka si zachová tvář.

2.4.2 „Full Remote“ jako návnada (Brambory ve vaně)

Tento incident odhaluje běžnou praxi: používání buzzwordů bez jejich skutečného obsahu. Slib „Full Remote“ padl ve chvíli, kdy bylo potřeba kandidáta zaujmout. Jakmile však došlo na lámání chleba, z absolutní svobody se stalo „každých 14 dní v Brně na obědě“.

Je to klasické narušování hranic. Stejně jako když vám někdo slíbí čistý byt, ale pak vám do vany vysype pytel brambor s tím, že to je „vlastně v pohodě“.

2.4.3 Titul jako poslední obranná linie

Nejvíce fascinující je vizuální proměna podpisu.

• První e-mail: Přátelská Recruiterka bez titulu a fotky.
• Reakce na odbornou kritiku: Ing. Recruiterka s profesionální fotografií.

V psychologii se tomu říká „statusový protiútok“. Ve chvíli, kdy její odbornost v oblasti IT trhu selhala, musela vytáhnout institucionální autoritu. Titul „Ing.“ zde neslouží k informování o vzdělání, ale jako štít: „Já jsem inženýrka, já jsem autorita, tvoje argumenty o architektuře mě nemohou ohrozit.“

2.5 Ponaučení pro vývojáře

Nenechte se zmást přátelskými emotikony. Skutečná profesionalita se pozná podle toho, že respektuje váš čas, vaše logické argumenty a vaše hranice. Pokud se z „nástupu zítra“ stane aprílový žert ve chvíli, kdy se začnete ptát na detaily, není to firma pro vás. Je to prostředí, kde se fakta ohýbají podle toho, jak se to zrovna hodí egu někoho jiného.

Hlídejte si své „hrnce na dorty“ a nenechte si do nich sypat cizí piškoty.

3. Mikro-korporáty

Při hledání práce si vždycky dávám záležet. Nechci jen „místo“, hledám prostor, kde moje expertíza dává smysl. Na portálu StartupJobs mě zaujala firma GRIZLY. Píšou o sobě startupově a barvitě:

„Náš příběh začíná láskou k potravinám a touhou dělat je dostupnými a chutnými pro každého. Jsme sami sebou a dbáme na to, aby naše práce byla autentická... posouváme hranice online světa.“

Byl jsem nadšený. Firma z Olomouce hledala Databázového specialistu. Inzerát sice zněl trochu jednoduše (v podstatě hledali někoho, kdo bude SQL dotazy „krmit“ daty z Excelu), ale mně to docvaklo.

3.0.1 Analýza chaosu: Moje hypotéza

Pochopil jsem jejich problém. Rychle rostoucí firma, pravděpodobně několik oddělení (sklad, e-shop, marketing, účetnictví), která spolu neumí mluvit. Data jsou rozbitá v tabulkách a chybí jim jednotný „mozek“. Rozhodl jsem se být autentický – tak, jak to sami hlásají.

Místo prostého životopisu jsem jim připravil vizuální koncept. Ukázal jsem jim, jak propojit backend, API a analytickou vrstvu, aby jejich reporting byl modulární a udržitelný. Stálo mě to hodně času, ale chtěl jsem ukázat, co znamená skutečná seniorita z OSS světa.

„Rád bych se s vámi o tomto konceptu pobavil a případně navrhl, jak by mohl fungovat tým pro správu dat.“ napsal jsem jim k diagramu.

Tady je diagram, který měl znázornit efektivitu a synchronizaci dat napříč celou firmou. Navrhl jsem jim architekturu, ne jen „údržbu tabulek“.

3.1 Měsíc ticha a šablonovitá facka

Doufal jsem v odborný dialog. Místo toho nastalo měsíční vakuum. Až 31. 3. 2026 přistál v mé schránce e-mail. Ne přes portál StartupJobs, ale přes platformu Teamio.

3.1.1 Byla to digitální facka.

Po měsíci čekání na vyjádření k mému odbornému návrhu mi přišla tahle mrazivá šablona:

„Na tuto pozici hledáme kandidáta s odlišným profilem a plně bychom nevyužili vaše zkušenosti a znalosti.“

Podepsána pod titulem Ing. Opět ten titul, který má zřejmě dodat váhu rozhodnutí, které postrádá jakoukoli lidskou nebo odbornou reflexi mého vkladu.

3.2 Rozbor absurdity: Co se stalo?

Moje hypotéza je jasná: Lekli se.

Když se chováte jako expert, mikro-korporát vás neodmítne kvůli nedostatku znalostí, ale kvůli jejich přebytku.

• Expertíza je hrozba: Pokud jim někdo ukáže, jak má vypadat systém, museli by přiznat, že ten současný je chaos.
• Slepota k přidané hodnotě: Moje věta o „fungování týmu“ zůstala úplně ignorována. V jejich tabulkách na to totiž není kolonka.
• Falešná autenticita: Grizly mluví o „posouvání hranic“, ale ve skutečnosti ty hranice hlídají. Hlídají je před lidmi, kteří vidí dál než k okraji Excelu.

3.3 Narcistní past: Proč vize neprošla?

Při pohledu na tuto zkušenost se musíme ptát: Proč firma, která chce „posouvat hranice“, odmítne někoho, kdo jí ty hranice reálně narýsuje v architektuře? Odpověď leží v hluboké psychologii firemního narcismu.

3.3.1 Grandiózní fasáda vs. Vnitřní chaos

Narcistní systémy investují obrovské úsilí do marketingu – do té „lásky k potravinám“ a „autenticity“. Je to jejich grandiózní self-prezentace. Chtějí být vnímáni jako vizionáři.Moje chyba byla, že jsem tu fasádu vzal vážně. Nabídl jsem jim skutečnou vizi místo pouhého obdivu. Jenže narcis (nebo narcistní korporát) nechce hranice skutečně posouvat – on chce být jen uctíván za to, že o tom mluví.

3.3.2 Expert jako hrozba (Narcistní zranění)

Když narcistní struktura narazí na skutečnou expertízu, která ji převyšuje, necítí vděk, ale ohrožení. Můj diagram jim nastavil zrcadlo. Ukázal jim, že jejich „hranice online světa“ jsou ve skutečnosti jen neřízený chaos tabulek.To vyvolává tzv. narcistní zranění. Kdyby mě přijali, museli by uznat, že vím něco, co oni ne. Raději tedy obětují efektivitu firmy, jen aby si udrželi iluzi, že „oni jsou ti nejchytřejší“.

3.3.3 Devalvace skrze šablonu

Šablona od paní „Ing.“ je klasický nástroj devalvace. Narcis vás potřebuje shodit, aby se sám cítil velký. Tím, že ignorovali můj návrh a poslali strojovou odpověď o „odlišném profilu“, se pokusili snížit mou hodnotu na nulu. Je to vzkaz: „Nejsi pro nás architekt, jsi jen neúspěšné jméno v našem softwaru.“

3.4 Ponaučení pro experta

Narcistní systém nehledá lidi, kteří vyřeší jeho problémy. Hledá zrcadla, která mu budou potvrzovat jeho velikost. Pokud jim místo obdivu nabídnete řešení, rozbijete jim jejich iluzi dokonalosti. A systém vám nikdy neodpustí, že jste viděli jeho nepořádek dřív, než ho stihl zakrýt marketingem.

4. Společný jmenovatel

Vypsal jsem zde tři příběhy z diametrálně odlišných IT světů – od globální komunity na Redditu přes dravou agenturu až po český mikro-korporát. Tyto entity se navzájem neznají, ale jejich reakce na anomálii (expertízu) vykazují identické vzorce, které lze systémově změřit. Je to fascinující a zároveň mrazivé uvědomění.

Abychom pochopili, proč k tomuto zkratu dochází, namodeloval jsem si to jako logické schéma. V narcistním systému totiž komunikace nefunguje jako dialog, ale jako filtr, který má za úkol eliminovat jakoukoli anomálii ohrožující status quo.

4.1 Modla průměrnosti (The Cult of Average)

Všechny tři případy spojuje panický strach z přesahu.

• Redditor nesnesl, že někdo vidí byznysový potenciál tam, kde on vidí jen technickou nedokonalost.
• Recruiterka nesnesla, že kandidát rozumí dynamice trhu lépe než ona.
• GRIZLY nesneslo, že jim někdo přinesl architekturu tam, kde oni chtěli jen „klikače“.

4.1.1 Společný vzorec

Jakmile projevíte senioritu, která vybočuje z předepsané šablony (nebo z limitů jejich chápání), systém vás nevyhodnotí jako „přínos“, ale jako „chybu“. Narcistní systém miluje experty, ale jen dokud jsou „ovladatelní“.

4.2 Institucionální gaslighting a únik k autoritě

Všimněte si, jak rychle se diskuse stočí od věcného obsahu k formální moci:

• „Jsi AI“ (Invalidace identity: Pokud nejsi člověk, tvá pravda neexistuje.)
• „Já jsem Ing.“ (Statusový útok: Můj titul přebíjí tvou logiku.)
• „Máme jiný profil“ (Systémové odmítnutí: Zabarikádování se za proces bez argumentů.)

4.2.1 Společný vzorec

Jakmile dojdou fakta, nastupuje titul, funkce nebo algoritmus. Je to fascinující paradox: obor IT, postavený na čisté logice a exaktních datech, se v interakci s lidmi mění v nejvíc „dojmovou“ disciplínu, kde ego hraje prim nad architekturou.

4.3 „Hluk“ místo dialogu

V žádném z těchto příběhů nedošlo k pokusu o pochopení druhé strany. Systém je nastaven na vysílání, ne na příjem.

• Nikdo se nezeptal: „Proč si myslíte, že je V v ekologii serverů důležitý?“
• Nikdo neřekl: „Zajímavý postřeh k trhu, jak bychom to mohli komunikovat klientovi?“
• Nikdo nenapsal: „Ten váš diagram je zajímavý, pojďme si o něm popovídat.“

4.3.1 Společný vzorec

V narcistním IT světě je komunikace jednosměrný vysílač (UDP). Druhá strana neposlouchá, aby porozuměla, ale aby našla slabinu, skrze kterou vás může devalvovat a vrátit se do své komfortní zóny.

5. Závěr: Debugging dokončen

Podařilo se nám debugovat realitu a zjistit, že veškeré scénáře mají stejného společného jmenovatele. Není to náhoda, je to sestavený firmware systému. Tento systém má v sobě napevno zadrátované konstanty, které při každé interakci kontrolují, zda jste snadno manipulovatelní a zda zapadnete do firemní kultury – která je, jak se ukazuje, často strukturálně toxická.

Z mých zkušeností vyplývá, že lidé v těchto systémech nemusí být nutně narcisté jako jednotlivci. Ale firemní systém je prostě nastaven na narcistní chování a oni se mu přizpůsobují. Už v únoru jsem v článku Když se změní pravidla hry rozebíral, jak se mění dynamika od rodinného stolu až po veřejnou debatu. Dnes vidíme ten samý algoritmus v IT: lidé mění své chování podle zavedeného systému a často ani netuší, že jednají narcisticky.

5.1 Krutá realita

Čím více jste expertem, tím tvrději narážíte na zeď průměrnosti, která vás odmítá. Čím více jsou systémy zaslepeny vlastním egem a potřebou stability sociálních rolí, tím méně jsou schopny vidět fakta a tím více postrádají skutečnou vizi.

Dnes už mě to ticho ani strojové šablony neděsí. Moje nástroje na detekci chaosu zafungovaly. Pokud vás takový systém odmítne, není to vaše selhání – je to potvrzení, že vaše expertíza narušila jejich „klid na práci“.

6. Epilog

Při dopsání tohoto článku 11. 4. 2026 jsem se rozhodl pro závěrečný experiment. Oslovil jsem tvůrce YouTube kanálu Zeptej se Filipa. Člověka, který se prezentuje jako analytik firem a mentor, který bojuje proti „přemrštěnému egu majitelů“ a hledá projekty s „nevyužitým potenciálem“.

Věřil jsem, že mu nabízím přesně to, co by ho jako analytika mělo zajímat: 10 hodin hloubkové analýzy, diagramy a logický rozbor „firmwaru“ firem. Moje nabídka nebyla o pocitech, ale o konkrétní expertízi, která přímo rezonuje s tématy na jeho vlastních stránkách.

6.1 Log interakce:

Můj e-mail (Vstup):

Filipovi jsem odeslal nabídku unikátní case study: 10 stran analýzy podložené diagramy a logikou. Namísto pocitů jsem nabídl debugging „firmwaru“ tří konkrétních IT světů, které vnitřně bojují proti jakémukoli přesahu expertízy.

Odpověď (Výstup v 15:05):

„Zdar, díval jsem se ale nechápu z toho nic. V případě dotazů se na mě neváhejte obrátit. S přáním příjemného dne,“

6.2 Analýza chybového hlášení

Pět minut jsem na tu odpověď nevěřícně koukal. Pak mi to došlo. Filip mi právě v přímém přenosu doručil finální důkaz mé hypotézy o „Společném jmenovateli“ (Kapitola 4)

Jeho veřejný příběh je plný slov o tom, jak chce být „nenahraditelný“ a jak je důležité „neustále překonávat sám sebe“. Ale realita?

1. UDP Komunikace (Bod 4.3): Filip neposlouchal, aby porozuměl. Data zahodil, protože vyžadovala více než 30 sekund jeho drahocenného času.
2. Statusový protiútok (Bod 4.2.1): To schizofrenní přepnutí z neformálního „Zdar“ do totální korporátní šablony o „neváhání se obrátit“ je klasický útěk k naučenému algoritmu. Jakmile jeho expertíza narazila na něco, co přesahuje jeho aktuální buffer, schoval se za masku „profesionála“.
3. Narcistní zranění (Bod 3.3.2): Tím, že můj text označil za „nepochopitelný“, neřekl nic o kvalitě textu, ale o limitech svého vlastního chápání. Musel mě devalvovat, aby si udržel svou identitu „analytika, který všemu rozumí“.

6.3 Závěr

Filip mě nebral jako kolegu s daty, ale jako anomálii, která ohrožuje jeho pocit nenahraditelnosti. Jeho reakce je dokonalým potvrzením, že narcistní systémový vzorec v IT je silnější než jakýkoli marketingový příběh o pokoře a praxi.

Tímto Filipovi děkuji. Nevědomky mi napsal tu nejlepší možnou závěrečnou kapitolu.

Chaos detekován. Systém nekompatibilní s expertízou. Pokračuji k dalšímu uzlu.

Filip Vrba

Chaos & Tooling Engineer